Zeptali jsme se dětské psycholožky Mgr. Petry Majchrákové, která má za sebou více než desetiletou praxi práce s dětmi a jejich rodiči, na co myslet při zařizování prostoru pro děti.
Potřebuje dítě vlastní pokoj z hlediska dosažení správného vývoje? Co dělat, když nám to prostorové možnosti v bytě neumožňují?
Toto závisí na věku dítěte. V raném věku dítěte není nutné, aby mělo svůj vlastní pokoj, je však důležité, aby dítě mělo svůj koutek, své místo určené ke hře, od předškolního a školního věku i na práci bez rušivých faktorů, jako je například puštěná televize. V období puberty však osobnost dítěte většinou už potřebuje více soukromí a to zajistí právě samostatný pokoj.
V současnosti preferované přírodní a zemité barvy a minimalismus se promítají i do zařizování dětských pokojů. Nechybí dětem pestrý barevný svět?
Žádné extrémy nejsou dobré. Právěže ani příliš barevný svět není vhodný pro rozvoj myšlení, kreativity či poznávacích schopností dítěte. Spíše může dojít k zahlcení řadou podnětů. Vhodné je upřednostnit přírodní materiály, které poskytují pobídky k rozvoji fantazie a objevování světa.
Od jakého věku je vhodné pomýšlet na přestěhování dítěte na noc do vlastního pokoje?
Tady se neshodují ani odborníci. V zahraničí je trend osamostatňování (vlastní pokoj děťátka) již před prvním rokem věku dítěte. Důležité je mít na mysli potřeby dítěte – osamostatnění by nemělo probíhat v náročných obdobích, jako je například ukončení kojení, období nemoci dítěte a pod.
Rovněž by mělo probíhat postupně, tedy dítě (a samozřejmě i rodič) by mělo být emočně připraveno k osamostatnění. Nikdy bychom dítě neměli trestat, pokud se pokouší vrátit k rodičům do postele. Buďte trpěliví a laskaví. Když už má dítě šest let, je pro jeho správný osobnostní a emocionální vývoj vhodné, aby už spávalo ve své vlastní posteli.
Máme-li k dispozici dva pokoje pro sourozence, je vhodnější dopřát každému soukromí v podobě vlastního pokoje nebo je rozdělit podle funkce – na hernu a dětskou ložnici, o které se budou dělit?
Už od předškolního věku si s dětmi dá promluvit a zjistit, co jim vyhovuje. Předpokládám, že děti v teenagerském věku už budou upřednostňovat své soukromí, je to však velmi individuální – záleží na jejich osobnosti a jejich vztahech.
Třeba si společně zvážit za a proti: společný pokoj znamená, že se děti naučí více spolupracovat, dělit se, ale oddělí se i hraní (v herně) a povinnosti (pracovní stůl v ložnici). Delší by to takto mohlo fungovat, pokud jsou jednoho pohlaví.
